Bájný podmořský život

aneb

na velikosti záleží

Za dávných časů, někde na přelomu starověku a novověku, v období, o kterém se až tak moc v učebnicích dějepisu nepíše, existovaly dva paralelní světy. Jeden velmi podobný tomu, co známe z dnešní doby, druhý podmořský.

Ten náš – suchozemský, byl tenkrát v mnohém jednodušší, prozaičtější a určitě i méně stresový. Lidé ve své přirozenosti dělali jen věci nevyhnutně potřebné. Tedy hlavně to, co bylo nezbytné a nezabývali se zbytečnými malichernostmi. Fungovat muselo jídlo (plné panděro), kde spát (nějaká střecha nad hlavou) a evoluce (sex jako nutnost pro zachování lidstva). A ještě pohyb pro zdraví. (Přesněji – stěhování z místa na místo.) Když se daný životní prostor zanesl odpadky, výkaly a ostatky pozůstalých, začal se tam šířit se mor a jiná chamraď. Nastala nutnost se přestěhovat na jiné – zdravější místo. Tolik jen krátká poznámka na úvod. Žádné korálky, žádná móda a už vůbec ne peníze. Každý si vzal, co potřeboval. Na co měl chuť a dost sil. Svou roli hrála i odvahu. Ne každý disponoval přebytečnou silou, ale když uměl rychle utíkat, ani tu odvahu nepotřeboval. Trochu později, když Eva začala blbnout s fíkovým listem, až potom, když se začalo něco skrývat a tajit, teprve potom začaly první intriky a můžeme hovořit o době přirozeného výběru. Nebo že by výběru podle přirození? Materiály, z kterých čerpám svá moudra, jsou několikrát překládány a vyklad stěžejních pojmu není vždy zcela jednoznačný. Jednou byly přeloženy z poličky na stůl. Potom ze stolu na okenní parapet. Z parapetu je opět někdo přeložil na stůl. Jak sami dobře vidíte, těch překladů bylo více. Chápejte to jako mou velmi důležitou poznámku. Možné jsou tedy obě alternativy. Nebo i víc. Nebo nic.

Ten druhý svět – podmořský, ten byl ještě jednodušší. Abychom to lépe pochopili, musíme jít do detailů. Do skutečných podrobností. Ukažte mi podmořskou pannu, jak plave a někde v pánevní oblasti si drží cosi zelené. To je totální blbost. A také zcela zbytečná se zdá být střecha nad hlavou. Aby vám nepršelo do příbytku? Nebo nepadal sníh? Nebo co? Samotnou kapitolou jsou korálky. V moři plném chaluh a řas by se korálky mohly snadno někde zaplést a neštěstí je na světě. Navíc, některé další živočišstvo by si mohlo zmíněnou ozdobu splést s útesem a máme zcela nový nečekaný problém. Je vymalováno. Nepřehlédnutelnou kapitolou jsou tolik opěvované peníze či směnky. Neboli platidlo. V moři jsou maximálně na dvě věci. Říká se na nic a na hovno. V tomto případě je to jen na jednu věc. Tedy na nic. Poznámka třetí. Opakovaně jsem absolvoval několik pokusů a vždy se stejným výsledem. Daný pokus zcela snadno můžete podstoupit i vy. Zkuste si vytřít zadek rozmočeným papírkem – byť vydaným Národní bankou. Nechci vás dostat do trapné situace a ani zbytečně konkretizovat, kde skončí vaše prsty. Konec poznámky.

Ale hezky šup, šipku, a zpět do podmořského světa. Dost diskutabilní se zdá být i plné břicho. Přežraný vodní tvor je málo mrštný. Téměř nepohyblivý a takříkajíc jde rychle ke dnu. Do kytiček. Prostě něco jiného ho sežere. Pro zachování rodu se z tohoto pohledu zdá být nejvhodnějším tvorem jedinec hladový. Nenažraný a doslova nadržený na každé sousto. Pojďme společně nahlédnout, jak tento fenomén tenkrát fungoval.

Horní část vodních tvorů byla velmi podobná skeletu suchozemských živočichů. Nutno podotknout, že to bylo krátce po době ledové a voda byla dost studená. Hodně studená. Skoro ledová. Nikdo z těch vodních živočichů se při práci, a dokonce ani při rozmnožovacím procesu nepotil. Tudíž, u tohoto vodního tvorstva, nevyvstala nutnost ochlupení. Nebyla potřebná depilace vousů, případně ožeh těla ohněm. Poznámka čtvrtá: Oheň pod vodou byl tenkrát dost velkým problémem. Oxidační vlastnosti trinitrotoluenu a bleskovice byly vymyšleny mnohem a mnohem později. Konec poznámky. Spodní část těla však byla více podobná rybám. Něco jako ocasní ploutev. A opět krátké odbočení. Toto pojmenování se částečně přeneslo i do dnešní doby. Zejména u pánů se říká, že tam dole mají ocas. Někdy také ploutev. Konec poznámky. Nezapomínejme, že hovoříme o reprodukci. Samotný akt rozmnožování se děl tak, že pár opačného pohlaví se o sebe třel. Zdůrazňuji, jen třel. Dřív, než budeme pokračovat, dovolím si opět krátké dovysvětlení. Pod pojmem pohlaví chápeme všechno, co slouží k rozmnožování. U žen to byla dlouhá podélná štěrbina v horní části ploutve a u pánů, zhruba v tom stejném místě, jen malinkatý, téměř nepozorovatelný šťuplíček. Ani při totálním vzrušení nic velkého. Ono by to totiž při plavání mohlo způsobovat nevídané problémy. Pánové by jen stěží drželi směr. Konec poznámky. Takže, když došlo k vytírání, vznikalo teplo. Teplem se oba zúčastnění dostali do varu a mohlo nastat toužebně očekávané vyvrcholení. V odborných kruzích označováno jako mokrý orgasmus. Dodnes platí všeobecné pravilo, že žena by v této fázi početí měla být dostatečně mokrá. Hodně mokrá. Spolu s vylučováním poševního sekretu, docházelo k vyvrhnutí vajíčka. Přesněji vajíček. Ony vejce byly umístěný v téměř průhledném plasmatickém obalu a ve stejný okamžik (téměř na sekundu) svůj orgasmus prožíval i vodní tvor mužského rodu. Svým spermatem se snažili, co možno nejpřesněji, zasáhnout onen průhledný plasmatický shluk. Snahou bylo trefit se do čiré hmoty. Pro drobný šťuplíček to byl vskutku velký problém. Ale vodní pánové se časem poučili a své sperma se snažili vystříknout trochu předčasně. Dost předčasně. Cílem už nebyl plasmatický shluk. Usilovali se trefit pouze do těch míst, odkud zhruba předpokládali, že bude vyvrženo budoucí potomstvo. Poznámka sedmá: Tento způsob se také zachoval až do dnešní doby. Včetně předčasného ejakulátu. I pánové dnešních dnů se zpravidla všemožně snaží zasáhnou všechno v okolí poševního otvoru. Navíc, doprovází to hlasitým řevem. Ten zvukový projev se udomácněl až po jisté době. Mělo to být důkazem mužné síly a chtěli tím odehnat rivaly taktéž toužící po činnostech směřujících k rozmnožování. Jak je každému známo, ve vodní říši se i při této činnosti většinou mlčí. Konec poznámky.

Asi bude lepší nadále se držet jen faktů a vědeckého popisu dané doby. Abychom lépe porozuměli odborné argumentaci, udělejme si krátké srovnání s dnešní dobou. Jak jsem se zmínil, ejakulát často končí úplně někde jinde. Ale nejen o okolí poševního otvoru, Přes ústní otvor se dostává do žaludku a ve změněné formě pokračuje do tlustého střeva a ztrácí tím své jedinečné rozmnožovací schopnosti. Případně, při zcela neplatném úkonu, se opět dostává do tlustého střeva. Tentokrát ale z opačné strany. Jindy zas, i bez zásahu kosmetického průmyslu, je používán jako dokonalá náhrada za pleťovou masku. Zdůrazňuji, je to nutné, někteří jedinci vlastně ani nevědí co dělají. Dokonce ani to, s kým to dělají. Druhý den poté, v kruhu svých přátel, jen předstírají, že šlo o rozmnožovací proces a chlubí svým výkonem. To je ale úplně jiná tematika. O tom snad někdy příště. A věřte, také to může být zajímavé. Ba dokonce poutavější než bájný podmořský svět. Konec osmé poznámky.

Když se vše podařilo a gejzír ejakulátu zasáhl plasmatický útvar, osud lidstva už stál jen na aktivitě životaschopných spermií. Cílem bylo narušit obal a prodrat se k vajíčkům. Z tohoto pohledu bychom to mohli považovat za ideální stav. Možná vás ty moje poznámky unavují. Tuhle si ale odpustit nemohu: Osud lidstva nestál jen na životaschopnosti spermií. Ono muselo stát i něco jiného. No a posuďte další neméně důležitý argument. Řekněte, který pár se dnes dosáhne v ten stejný okamžik k orgasmu a k tomu navíc s údem mimo těla? To zní až jako scifi. Popisovaný proces je cílem bádání mnoha gynekologů a genetiků z center asistované reprodukce. Přímo před očima by jim probíhal proces oplodňování. Žádné drastické zpětné zavádění vajíčka do dělohy. Fúha a ženy? Trochu se tře, vyvrhne vajíčka a víc se o ně nestará. Konec devítiměsíčních mrzutostí s velkým břichem. A také konec poznámky.

Evoluce v praxi. Téměř nic v pánevní části, dost hloupé tření, a je tu nejprve pulec, potom malá žabka, a nakonec krásna panna. Jako zcela mylné se zdají být další dvě protichůdné teorie. Jedna tvrdidla, že takto by zákonitě muselo dojít k záhubě podmořského života a druhá úvaha vycházela z opačného pohledu. Rozvíjela myšlenku, že muselo dojít k rychlému přemožení a ovládnutí světové populace vodním tvorstvem. Není tomu tak. Studená voda, konkurenční prostředí a vždy se najde něco, někdo větší, co vás sežere. Anebo posune dál k větším výkonům. Jen málokterá mořská panna přečkala nástrahy života. I tento jev se přenesl až do dnešní éry. I dnes je panna raritní jev. Aby mladá žena vydržela být pannou až do doby dospělosti, musela by být dlouhodobě udržována v umělém spánku. Ale i tu hrozí nebezpečí, že by jí nějaký zvrhlý pečovatel ve spánku o tuto výsadu obral. Konec desáté poznámky. Upřímně. Již v období vývinu, v počátcích pubertálního zrání, je pro mnohé dívky panenství spíše jako nechtěná přítěž – jako nějaké zlo. Něco velmi potupné, ba až hanebné. Všemožně hledají příležitost a při prvním vhodném (mnohdy i nevhodném) okamžiku trvale skoncují s tímto stavem. Ve všeobecnosti je to považováno jen jako nutný, byť výrazný posun v evolučním vývoji. Z filozofického pohledu, krok správným směrem. Malý krůček pro panu, ale velký krok pro zachování lidstva. K těhotenství se váže i výchova potomků. Výchova je ale součástí mého dalšího bádání. To je na dlouhou diskusi. Poznámka jen na okraj. Bránit panenský stav by mělo být protizákonné. Ba přímo trestné. Je to jako jít proti přírodě, proti sobě. Proč proti tomu zbytečně brojit a čelit touhám. Proč vytvářet nějaký mýtus o neposkvrněném početí. Konec poznámky a pojďme dál.

Touha, lačnost a ženská zvědavost vyhnaly mořské panny na hladinu. Nad hladinu. Jak známo, moře se v minulosti hemžilo rybářskými bárkami. Nadržení rybáři, spoustu dní od rodiny, od milované ženičky, a tudíž i bez sexu – nenazval bych to rovnou zoofilií. Vždyť ono to bylo do půl těla mnohem krásnější a méně chlupaté než to, co měli doma. Těch pár šupin dole, pro zkušeného rybáře žádný problém. A bylo to. Pro mořské panny úplně nová zkušenost. Novinka se šířila vodou jako blesk. Poznámka dvanáctá, blesk neberte jako dogma. Konec poznámky.

Občas se při této bleskové akci zkalila voda, a tudíž daný jev byl pojmenován jako „Turbid water“. Existuje i český jednoslovný překlad připomínající jisté mužské příjmení. Mohlo by to však být považováno za konflikt zájmů. Upřednostňování osobních ambic. Tudíž zůstaňme jen u toho anglického. Konec třinácté poznámky.

Vynikající bylo, že rybářům nestačilo jen tření, ale svým mohutným rozmnožovacím orgánem zatlačili plasmu i s vejci spět do jejich těla a pokračovali v této činnosti i když to už dávno nebylo nutné. Oplodňovací proces už byl úspěšně ukončen. Rybáři ale ne a ne přestat. Nedá se říct, by to bylo surové. Ale nelze ani hovořit o šetrném zacházení s tvory podmořské říše. Plasmatický obal byl údem rybáře doslova roztrhán uvnitř dělohy a mořské panny si musely zvyknout na fakt, že jim postupně bude narůstat těhotenské bříško jako suchozemským poběhlicím. Na obranu rybářů nutno podotknout, že někdy, v ten nejméně vhodný okamžik, nějaká drobná šupinka, v zápalu hry (pro rybáře to byla jen hra) se klidně mohla uvolnit. Jistě si dovedete představit onen traumatizující šok, když se něco zařízne do mužského rozmnožovacího orgánu. Mnohdy to mělo za důsledek. že se neujalo ani jedno vajíčko. Bylo tedy nutné tuto činnost opakovat i několikrát a s různými rybáři. Mořské panny (tedy ne doslovně panny) byly najednou víc nad hladinou než v moři a začaly si plně uvědomovat samy sebe. Řekl bych, svoji ženskost. K ženám to přeci jen mělo ještě hodně daleko. Krůček za krůčkem docházely k hlubšímu a hlubšímu poznání. Ale i rybáři si najednou začali víc uvědomovat jisté výhody. Jak víme, mořská panna byla zvyklá u toho mlčet. V tom nejlepším nezačala nahlas rozmýšlet, co nakoupit a také, že hned zítra musí uklidit ložnici, Že na stropě je hnusně velká pavučina.

Jiným rybářům spíše vyhovoval zatracovaný podmořský způsob rozmnožování. Konkrétně jen tření a náhodné trefování se do něčeho imaginárního. Existovala i skupina chlapů – chlapců, kterým stačila jen horní část těla. O tom, co mají tam dole, o tom neměli páru.

Podmořské panny se také musely naučit lépe a pozorně naslouchat. Když nějaký rybář (zejména ti starší), řekl, že by nejraději láskou snědl, neznamenalo to, že by je hned chtěl opékat na rožni. Naopak, bylo to jen gurmánská ochutnávka. Jazykem zkoumali všechny možné i nemožné štěrbinky a jak se ukázalo, tento způsob měl i svoje výhody. Byl to praktický návod na opětování velmi podobné činnosti. Oproti rybářům měly panny možnost něco vysát a částečně se zasytit. V moři se každé sousto počítá. Poznámka: Kousat ano, ale jen trošinku. Ukousnout ne. To by bylo po evoluci. Konec poznámky.

Bez následků to ale nezůstalo. Čím dál, tím častěji se stávalo, že takto zplozeni potomci se rodili bez ploutve. Byť to byl úspěšný hybrid, pro život ve vodě nebyl uzpůsoben. Došlo to tak daleko, že jednoho dne to Neptun už nevydržel a všechny panny i panice vyhnal na souši. Na pevninu.

Mnoho mužů – paniců, kteří přišli z mořských hlubin, se jen tak neschopně plácali a dost dobře nevěděli co se svým malinkatým ocáskem mají dělat. Poznámka patnáctá: Bohužel i tento stav platí až dodnes. Mnohdy víc, jak kdo by si kdy přál. Konec poznámky.

Podmořské panny, aby vyšly mužům vstříc, začaly uměle oddalovat své vyvrcholení. Doufaly, že muži budou šťastni a nebudou předčasně ejakulovat. Tak, jak jsem uvedl předcházejících řádcích. Poznámka poslední: Byl nejtragičtějši omyl v historii lidstva. Dodnes se nikomu nedaří tento akt zesynchronizovat tak, jak to bylo kdysi. Vždy někdo skončí dřív či pozdě. A lidé (zejména ženy) právě kvůli tomu se naučili lhát. Ty drzejší mají tolik odvahy, že neváhají lhát předem. Předstírají nejrůznější smyšleniny. Bolesti hlavy, menstruační bolesti, menopauzu, křeče v lýtkách, hodně alkoholu, nebo naopak málo alkoholu… nebudu všechno rozepisovat. Asi to znáte lépe jako já. Konec poznámky.

A děti? Malé hybridíky? Stále se rodí jako holátka a až časem začínají chlupatět, potit se a smrdět. Co se týká žen, převážně když jsou starší, už tam dole nebývají až tak mokré. Také, což je ještě horší, v některých případech se zdá, že jim znovu začínají růst ploutve. Ony to maskují, případně se snaží o chirurgický zákrok. Lidový název pro tento stav jsou haluxi. Ale ani pánové nemají vyhráno. S přibývajícím věkem se jejich rozmnožovací orgán znovu mění na malinkatý šťuplíček. Probléme není to, že už nejí ozdobou a ani na hraní. Když si hrát, tak maximálně sám se sebou. Na moři už se věnují jen rybaření a jejich ženy doma si s něčím tak titěrným hrát neumějí. Tím skutečným problémem je schopnost zaměřit. Trefit se. I když jsou dnešní pisoáry tomuto úkonu dostatečně přizpůsobené, problém trefit se přetrvává. Je to neblahý důsledek života v moři a nedá se s tím nic dělat.

Ve všeobecnosti platí, pro starší páry by jistou kompenzací mohlo být zmiňované tření. Toho není nikdy dost. Mokré i ty méně mokré, s velkým či jen se šťuplíčkem, všichni se rádi vrací k moři. Aspoň na krátkou rekreaci. Mnohdy si ani neuvědomují, že právě tam mohou být jejich kořeny. Že právě tam byl začátek všeho.

Ženy se automaticky svlékají a nahé se rády producírují po plážích. Svoje holátko, svoji štěrbinku bez chloupků a šupin vystavují na obdiv. Podvědomě vyhlížejí statného rybáře, případně Neptuna či Poseidona. Naproti tomu muži, bedlivě střeží všechny dívčí rozkroky a hodlají se aspoň chvilku spojit a třít se. Chtějí vystříknout své sperma a tak si splnit svoji odvěkou povinnost.

Zdá se, že bájný paralelní svět zcela vymizel. Že v mořích zůstaly jen ryby a tomu podobné živočišstvo. Ale jak jsem několikrát zdůraznil, to není zásadní problém evoluce. Ukazuje se, že největším problémem lidstva jsou panny. A to jen ty mořské.

Jak jsem výše zdůraznil, obava, že by se lidstvo přemnožilo, případně zaniklo, je lichá. Ke všemu dochází jen pozvolnou, nenápadnou transformaci. Obavu mám, kam to povede nyní. Na včasný zásah Neptuna bych až tak moc nespoléhal. Jako snadnější se jeví úspěšná likvidaci panenství. Pánové, musíte se víc snažit. V případě krize požádat o pomoc i kamarády a nepolevovat v úsilí tak dlouho, dokud právě ta vaše panna nepodlehne. Není důležité, kdo to udělá. Podstatné je, že na tento svět přivede kýženého potomka. Jen takto bude evoluční vývoj zachován.

Nečekaná poznámka: Koho ale zajímá nějaká evoluce. Podstatný je sex. Konec poznámky.