Bez újmy

aneb

ubytovna, kde se zastavil čas

Zatuchnutá místnost plná zažrané špíny a plísní. Kus ohnuté chromové trubky, na které s určitostí nikdy nebyla namontovaná sprchová růžice. A dveře bez možnosti uzamknutí. V kontextu budoucího děje, jako opodstatněná vyznívá jen informace, že se jednalo o společné sprchy vysokoškolského internátu. V ubytovací listině, kterou oficiálně jen před malou chvílí, i s klíči od pokoje převzala od správkyně internátu, bylo honosně napsáno: Vysokoškolská kolej K2. Nutno však podotknout, přes všechnu tu hrůzu, někde uvnitř těla cítila magickou sílu: „Toto je místo plné nečekaných zvratů. Tu dochází k vzácnému a ojedinělému jevu – k propojení aury a duše. Tu mě nic zlého nečeká.“ Když se ujistila, že její duchařské úvahy jsou zcela správné, pokračovala: „Na druhé straně, pro studenty a studentky prvního ročníku medicíny (a nejen pro ně), by tu mohla být příležitost na zevrubné poznávání anatomie těla.“ Každý, kdo do těchto prostor zavítá, chtě nechtě se musí smířit s faktem, že na stupnici jistých očekávání, soukromí je zcela poslední. To už bylo jen pouhé konstatování. Nic nadpřirozeného. Martina vklouzla pod sprchu a byla šťastná, že je tu naprosto sama. Z šesti sprchových boxů se zdál být funkční jen jeden. Kupodivu, právě na této jediné kóji, bohudík, byl zbytek čehosi, co kdysi mohlo být vkusným igelitovým závěsem. Nicméně, voda stříkala na všechny strany a tříštila se o notně zrezivělou dlažbu. Laicky vzato, nebylo to příliš oblíbené místo uklízeček a zřejmě ani údržbářů. Chvilku uvažovala, že by přes tyč držící závěs, přehodila osušku. Vyzkoušela to. Svůj záměr ale rychle zavrhla. Osuška se stala terčem pro splašené kapky. „Intimita. Intimita je fajn. Do čeho by se ale potom utřela?“ A navíc, prostor pod nohami se zdál být větším problémem. Pomalu a jistě se začal zaplňovat vodou. Pomyslela si: „Někdo by měl aspoň trochu pročistit odpad a možná namontovat nějakou poličku na odložení mýdla a šampónu. Položit mýdlo na podlahu a potom s ním mydlit tělo, to chtělo (jak se to krásně rýmuje) fakt silný žaludek.“ A šup, vodu by jako někdo vysál. „Ještě tu poličku!“ zakřičela. Přestala vnímat kupící se nedostatky a vrhla se na činnost, kterou měla původně v plánu: „Můj sprcháč i šampon jsou v plastových nádobách. I s pumpičkou! Tudíž, žádný problém.“  Dané konstatování mělo byt určeno pro někoho zcela imaginárního. Pro toho, kdo odsál tu vodu z podlahy. Voda byla ale fantasticky teplá. Klobouk dolů. To se této instituci upřít nedalo. „Ale kdo by nosil do sprch klobouk? Sláva – provoláno bez pocty.“ Přestala rozvíjet své filozofické úvahy a jen si vychutnávala slast těla přijímajícího dar teplé vody. Když už byla dostatečně nahřátá, snažila se důkladně namydlit každou část těla a byla ráda, že pára se stala dokonalejší zástěrou než zbývající cáry igelitu. Příjemně kluzké tělo se proměnilo v rozkoš a popravdě řečeno, byla na sebe hrdá. Pyšně hladila křivky, které se jí docela úspěšně dařilo pěstovat pravidelným cvičením a rozumnou stravou. Když na to pomyslela, uvědomila si další z řady problémů. „Fíha, tu není žádné zrcadlo?“ Ráda své tělo pozorovala a hodnotila kde se musí malounko přidat a kde hodně ubrat. Vzniklou pěnu pečlivě roztírala okolo bradavek, na zadku, mezi prsty na nohou a znovu se vrátila na hrudník a k podbřišku. Bez nějakého prvotního záměru, spíš jen podvědomě, zvyšovala intenzitu tření. Na chvilku dovolila svým myšlenkám utíkat směrem k erotické fantazii. Nechtěla pokračovat, ale nemohla ani přestat. Užuž myslela, že si to sama udělá a určitě by nebyla první a ani jediná. Původně tu byl učňovský internát se spoustou sexuchtivých učnic. Byl by zázrak, kdyby se tu v předešlých letech nikdo nevěnoval technice sebeuspokojování. Tato myšlenka ji dokonale vrátila zpět do reality. Vzala šampón a začala se věnovat vlasům. V ten okamžik, jen v boxerkách, do sprch vešel nějaký student. Chladný vzduch okamžitě zrušil parní clonu a ona si najednou připadala hrozně trapně. Ne, nevadila jí nahota. Děsila ji představa, že by přišel o sekundu dřív a přistihl ji při náznaku masturbace. Zavřela oči a dělala, jakože ho nevidí. Vešel do vedlejšího boxu, pustil vodu a začal nadávat. Ale žádné vulgarismy. Tak nějak decentně, nesměle. Jen aby dal najevo, že něco se neděje podle jeho představ. Po chvilce ale předvedl nejvyšší dávku drzosti. Naprosto neomaleně poodhrnul framforce igelitu, směle nakoukl dovnitř a zeptal se: „Mohu se trochu namočit? Vedle teče jen studená.“ Bez jediného slova, na znak souhlasu, udělala krok dozadu a šarmantně se opřela o kachličky. Jemu ale nestačilo jen se namočit. Naprosto nestydatě, i když dobře věděl, že ho pozoruje, začal se před ní umývat. Váhala, jestli se má dál dívat, ale bylo to tak roztomilé. Musela. Přilepená na kachličky, pozorovala, jak sprchový gel zručně vtíral mezi chutňoučké půlky malého zadku. Úžasem málem vyjekla, když začal s téměř ukázkovou očistou své mužské pýchy. Dokonce i předkožku si stáhl. To ale dělat neměl. Možná to bylo tím typickým pohybem, možná horkou vodou a možná k tomu tak trochu dopomohla i její zvědavost. S otevřenou pusou zírala do míst, kde většina mužů má poklopec. „A stalo se, co muselo se stát. Co vám budu hovořit, začal se mu topořit (další nečekaně krásný rým).“ Krev se mu vlila i do těch nejjemnějších žilek a bylo zřejmé, že v této situaci mu, jakkoliv silná myšlenka anebo bůhvíjak dobře míněná rada nepomůže. Otočila se k němu zády, opatrně se předklonila, tak aby ho náhodou nevystrčila zpod sprchy ven… opět nemusela nic říkat. Pochopil to velmi správně. Nevěděla, čím to bylo, jestli to bylo tím, jak byla rozkokošená anebo tou polohou, v reálu netušila, jestli už začal anebo se o to teprve pokouší. Že se něco děje, dalo se odtušit jen podle typického pleskotu a mírného lomcování tělem. Zapřela se o stěnu z kachliček a nic. Mnohem intenzivněji cítila proud vody dopadající na její páteř. Očekávala, že ji pohladí, obejme, přitáhne k sobě a projeví svou mužskou vášeň. Místo toho se ocitl na druhé straně igelitového závěsu. Jeho nesmělé počínání bylo na její vkus až příliš rychlé. Zanechal ji v hlubokém předklonu, už jen s proudem vody dělícím její zadnici na dvě půlky. Ledabyle se utřel, ještě na mokré tělo natáhl boxerky a odešel. Odešel bez pozdravu a poděkování. Téměř utekl. „A to jsem mu já káča chtěla namydlit záda.“ Na důkaz čistoty svých myšlenek, sama před sebou přijala ráznou argumentaci: „V té poloze mydlit mu záda? To nebylo možné! To on mě mohl celou, hmm, vymydlit. Utéct od nedokončené práce. Babrák. Navíc, já mu pomohla vyřešit jeho problém. Zasloužila bych si to! Teď, abych měla lepší pocit, opět mám podléhat stresu, že v tom nejlepším někdo přijde a vyruší – přichytí mě?“ Na znak pravdivosti svých slov nesouhlasně zavrtěla hlavou. „Možná, možná přeci jen jsem byla v něčem první. Takto ujetá forma sexu se tu asi nikdy v minulosti nemohla odehrát.“ Hodnou chvíli poté, co se za ním zavřely dveře, ne, a ne to pochopit. Vněmem úžasu se vrátila ke své spirituální prognóze: „Tu nedochází jen ke spojení aury s duší. Astrální energie tu má mnohem větší sílu. Já bych to sama od sebe nikdy v životě neudělala. Skutečně! Nikdy. Anebo, ksakru, co to mělo být? Jsem snad nějaká čubka? To nám ten vysokoškolský život hezky začíná.“