Hudba je všude, stačí tiše naslouchat.

Průvodce úvodním obrazem:

• srpen 2021
• Gastroenterologická ambulance
• plánované kontrolní vyšetření
• kolonoskopie do terminálního ilea
• mladý, velmi mladý lékař s neformálním až familiárním přístupem k pacientům
• a nešťastný Jakub

Lékař:

„Dobrý den pane Jakube, Kubo, Kubíku. Můžu Vám říkat Kubo?“

Bez toho, aniž by čekal na odpověď:

„Éeem, naposledy jste tu byl v roce 2018. Koukám, koukám, jícen byl tenkrát OK.

No, nějaké polypy, docela hodně polypů. A dokonce na dlouhé stopce! Em, em.

Od té doby jak? Nějaký problém? Žáha, stolice…“

–

„Kubo, podle nářečí – odkud jste vy rodák?“

–

„Jóó, severní Morava? Tak to máme slivovici, divočinu, hovězí – neboli maso červené nejlépe uzené.

Kubo, tak to by nešlo. Ne. Nic z toho. Skutečně. Nic!“

–

„A jdeme na to. Máte na něco alergii? Na nějaké léky?“

–

„Néé. No dobře, dobře.

A Kubo, jakou máte rád hudbu?“

–

Tentokrát sestřička:

„Nedvědi?! Kubíku, to jste mi udělal radost. Ty já miluji!“

–

Honza Nedvěd.

První tóny a také první centimetry sondy kolonoskopu v rektálním otvoru.

Zvony zvoní jen chvíli, ruce budou se třást a pak zmlknou…

Znovu lékař:

„Povrchové lézie, to se mi moc nelíbí. Po ozařování? Kolik? Pět let?

Deset?“ Poslední otázka zněla jako něco neuvěřitelného.

„Kubo, ale nemusíte se vzrušovat. Asi. Zbytečně.

Uděláme punkci, pošleme to na histologii a potom uvidíme. Možná to bude chtít chirurgický zákrok.

A možná ne. Uvidíme, uvidíme.“

Já Jakub:

Tiše poslouchám Honzu Nedvěda. Třesoucí se ruce a ty zvony. Najednou to má úplně jiný význam.

Nemohl jsem si vybrat třeba Ewu Farnou? A vlastně proč? Nedvědův „Kohout“ možná není nejhorší. Když by z reproduktorů zněl singl Farné: „Boží mlejny melou“, nebo třeba „Blíž ke hvězdám“ anebo „Zavři oči“, bylo by to stejné, ne-li horší. A Nedvědy, ty mám rád. I Ewu. Vlastně už jen jednoho Nedvěda. Františkovi (a ne jen jemu) ty zvony tak nějak už dozvonily.

Za tři roky znovu.

Uvidíme, uvidíme.