Mravní dilema

aneb

zítra zase o dům dál.

Co já v životě viděl koupelen. Malé, velké, moderní i trochu zastaralé. Asi mi nebudete věřit, nejčastěji hotelové. Ty jsou takové voňavoučké. Vždy vzorně uklizené a není tam nic zbytečného.  Ani zápach z automatické pračky či pára ze sušičky.  Nejraději mám velká okna s výhledem do rozkvetlé zahrady. Ale nepřekáží mi ani vyhlídka na zasněžené vrcholky hor, či na stráně plné lyžařských vleků.  Na podlaze huňatý kobereček a z reproduktoru linoucí se éterické tóny. Televizi nemusím. To mám pocit, že na mě sále někdo kouká. Koupelna má být místem intimity. Žádné očumování. Většinou nefandím ani koupelnám v přímořských lokalitách. Málokdy je tam okno s výhledem na moře. A pokud tam nějaké okno je, většinou je to jen jakási díra do uzavřeného vnitrobloku. Místo vhodné tak akorát pro voyery a jinou chásku. Také mi vadí všudypřítomný písek a páchnoucí lastury. Hotovou tragédií jsou celou noc fučící lehátka, plavecká kola a spousta podivných kačenek a žraloků.

Umakartové kobky se prakticky už nevidí. Víc je těch extravagantních.

Třeba zajímavá byla u jednoho mladého chlapíka. Designer anebo reklamní agent? Už přesně nevím. Ať byl, co byl, koupelnu měl alla tutti. Sice malá, bez okna ale obrovské zrcadlo přes celou stěnu. A stropní déšť. Fakt dobrá vychytávka. To se prostě popsat nedá. O vůni se raději ani zmiňovat nebudu.  

Nebo ta s bazénem a saunou. Wow, to bylo pošušňáníčko. Zapnete protiproud a plavete do úmoru těla. Nezapomenutelnou se stala koupelna na první pohled nevkusná. Celá černá. Ale luxusní. Masážní vana, šampaňské… i já dostal broušenou skleničku. Pravda, majitel nic moc, spíš dědula. Plešatý, tlustý, a nechoval se vůbec hezky. Chvílemi jsem si nebyl jist, kam mě strčí. Naštěstí, dobře to dopadlo.

O tzv. umyvárnách s plastovými kelímky se raději zmiňovat nebudu. Proč také.

Pokud píšu o koupelnách, musím dát na vědomí i moji další vášeň. Dalo by se napsat, že jsem kabelkový maniak. Téměř fetišista.

Mám rád – přímo miluji velké kabelky. Spousta různých přihrádek, kapes a tajných úkrytů. Každá věc má předem přesně stanovené místo. Nesnáším, když se v útrobách všechno navzájem motá. Když jedna věc padá přes druhou. Vrcholem hnusu jsou psaníčka. Nic se tam nevejde! Mačkanice, u které mám pocit svázanosti a nesvobody. V konečném důsledku by se to dalo označit jako potlačování osobní důstojnosti.

Ať už se jedná o koupelny či kabelky, i já jsem rád, když je mi věnována patřičná pozornost. Když jsem důkladně chráněný. Když dostávám ty nejlepší a nejjemnější gely. Na straně druhé nemám rád cigaretový kouř, a co přímo nesnáším je červené víno. Myslím si, že majitele vinic pěstujících červenou révu by měly zavřít. Aspoň na 5 let. A to bez možnosti zkrácení trestu.

Jak jsem napsal, pohodlí a svoboda je na prvním místě. Čas od večera do rána rád trávím v přepychové koupelně. Případnou broušenou skleničku považuji už jen za příjemný bonus.

Šmankote, a kde jsem to skončil dnes? Plastový kelímek, kuchyňský dřez a kolem spousta špinavého nádobí. Vrcholem všeho zápach z ucpaného sifonu.

Musí ta moje majitelka pořád někde trajdat? Nemohla se usadit u toho designera anebo třeba u toho vegetariána? Ten byl moc fajn. Nepil, nekouřil, žádné zbytky masa. Tak by to mohlo být stále.

Ale ona ne. Ráno mne zase i s intim sprejem a rtěnkou narve do nepohodlné kabelky a jde se dál. Mám strach, že jednou mi poláme všechny štětinky.

A jaká koupena mě čeká dnes večer? Nic s tím nenadělám.

Holt, to je úděl nás zubních kartáčků.